Artikulace

Viz: Artikulační cvičení, Samohlásky (vokály), Souhlásky (konsonanty)

Tvorba hlásek, článkování řeči

Lidská lenost se výrazně uplatňuje v artikulaci. Způsobuje značné zhoršení srozumitelnosti řeči - mění se kvalita i kvantita hlásek a tím se mění obsah přenášené informace (viz tabulka ukázek přeslechů na začátku). Velmi silně trpí samohlásky:

• široké A se zužuje a mění v AE
• E se rozšiřuje na AE
• úzké I už se v češtině téměř nevyskytuje - mění se v E až AE
• uzavřené U se otevírá a mění v O až AE
• zaokrouhlené O ztrácí zaokrouhlení a mění se v AE

Může se tedy stát, že v budoucnosti bude mít i psaná podoba češtiny jen jedinou samohlásku - nepříjemně znějící AE

Artikulační orgány:

• aktivní
• dolní a horní (méně) ret - uzavírání ústní dutiny
• spodní čelist - čelistní úhel, vysunutí
• jazyk - hrot, hřbet (přední, střední, zadní), kořen
• měkké patro s čípkem
• hlasivky
• pasivní
• horní a dolní zuby
• dáseň (artikulační základna)
• tvrdé patro

3 fáze výslovnosti hlásky:

1. Intenze - přechod artikulačních orgánů z klidového postavení do postavení potřebného k vyslovení potřebné hlásky
2. Tenze - setrvání mluvidel ve vyslovovacím postavení
3. Detenze - návrat mluvidel do klidové polohy.

V plynulém proudu řeči se prolínají intenze a detenze. Tím dochází k ovlivňování kvality i kvantity některých hlásek (spodoba - v češtině jako jediné povolené ovlivňování), v krajním případě až k nevyslovování některých hlásek (šumlování, polykání hlásek) - vlivem výslovnostní lenosti.

Cvičení: